Kontrola vzduchové brzdy při STK a kontrole DVSA: co se prověřuje

Na roční technické prohlídce ve Spojeném království – tomu, čemu řidiči stále běžně říkají „STK pro nákladní vozidla“ – se systém vzduchových brzd hodnotí třemi způsoby: zkouškou brzdného výkonu (obvykle na válcovém brzdovém stanovišti v autorizovaném zkušebním středisku), kontrolou pneumatického systému zahrnující dobu nabíjení, funkci regulátoru, netěsnosti a výstražná zařízení, a vizuální a podvozkovou kontrolou každé komponenty od kompresoru po brzdové komory. Vozidlo neprojde, pokud je naměřená brzdná účinnost pod požadovaným procentem, pokud systém netěsní nebo se řádně nenabíjí, nebo pokud je jakákoli jednotlivá komponenta natolik vadná, že je zaznamenána jako závažná nebo nebezpečná závada. Kontroloři DVSA uplatňují stejné standardy i při silniční kontrole, kde je výsledkem místo zamítnutého osvědčení příkaz k zákazu provozu.

„STK“ versus roční prohlídka nákladních vozidel a autobusů

Přesně vzato je STK (MOT) zkouška pro osobní automobily, dodávky a lehká vozidla do 3,5 tuny. Nákladní vozidla se vzduchovými brzdami, autobusy, autokary a návěsy procházejí roční prohlídkou, kterou provádí DVSA v autorizovaném zkušebním středisku nebo na pracovišti DVSA, s první prohlídkou 12 měsíců po první registraci a poté každých 12 měsíců. Návěsy se testují samostatně a mají vlastní záznam o prohlídce.

Lehké vozidlo se vzduchohydraulickými brzdami – některé přívěsy pro koně a recovery nástavby – prochází místo toho STK třídy 7, ale kontrolor stále ověří, že vzduchová strana se nabíjí, drží tlak a správně varuje. V obou případech je roční prohlídka jen momentkou, nikoli náhradou pravidelných bezpečnostních prohlídek, které vyžaduje provozní licence a při kterých DVSA rovněž očekává posouzení brzdného výkonu.

Zkouška brzdného výkonu

Výchozí metodou je válcová brzdová zkouška (RBT). Každé kolo se protáčí na válcích, brzda se postupně sešlapuje a stroj zaznamenává brzdnou sílu na každém kole vůči hmotnosti připadající na danou nápravu. Z toho kontrolor vypočítá účinnost provozní, nouzové a parkovací brzdy, plus nevyváženost na každé nápravě.

Silniční zkouška s decelerometrem je povolena tam, kde válcová zkouška není proveditelná, a u návěsů DVSA akceptuje zprávy EBPMS (Electronic Brake Performance Monitoring System) jako důkaz výkonu místo naložené válcové brzdové zkoušky.

Proč záleží na zatížení

Nenaložené vozidlo se vzduchovými brzdami často zablokuje kola na válcích dávno předtím, než se vyvine plná brzdná síla, takže stroj zaznamená zavádějivě nízké číslo. Pokyny DVSA říkají, že zkouška brzd by měla probíhat se smysluplným zatížením na nápravách – běžně se uvádí nejméně 65 % konstrukční hmotnosti nápravy. Přijet nenaložený je snadný způsob, jak neuspět u vozidla, jehož brzdy jsou přitom v pořádku.

Kontroly vzduchového systému

Vedle zkoušky výkonu prochází kontrolor i samotným pneumatickým systémem:

• Doba nabíjení – kompresor musí nabít systém z nízkého tlaku až po vypnutí regulátoru v rozumné době. Pomalé nabíjení ukazuje na opotřebený kompresor, netěsný odlehčovač nebo omezené vedení k regulátoru.
• Funkce regulátoru – vypnutí a zapnutí musí spadat do pásma daného výrobcem, s jasným odfouknutím ze sušičky při vypnutí. U většiny těžkých vozidel leží vypnutí zhruba mezi 8 a 9 bary (asi 120–135 psi) a zapnutí zhruba mezi 7 a 7,6 barem (asi 100–110 psi), rozhoduje ale servisní dokumentace vozidla.
• Netěsnost – při plně nabitém systému (typicky asi 8 barů, blízko 120 psi), vypnutém motoru a plně sešlápnutém brzdovém pedálu musí pokles tlaku zůstat v definovaném limitu za stanovenou dobu. Souprava má povolen o něco větší pokles než samostatné vozidlo. Jakýkoli slyšitelný únik se prošetřuje.
• Výstraha nízkého tlaku – bzučák a kontrolka se musí aktivovat s poklesem tlaku, obvykle někde kolem 4 až 4,5 baru (asi 60–65 psi), a musí se správně vypnout při doplnění tlaku.
• Automatické zapnutí – pružinové brzdy se musí automaticky zapnout, jakmile tlak v nádobě klesá, a návěs musí automaticky zabrzdit při ztrátě provozního vedení.
• ABS a EBS – výstražné kontrolky se musí rozsvítit při zapnutí zapalování a správně zhasnout, jak na tahači, tak na návěsu.

Velká část z toho odpovídá tomu, co řidič prochází při každodenní předjízdní obchůzce, takže disciplinovaná rutina předjízdní kontroly vzduchové brzdy zachytí většinu problémů dlouho před termínem prohlídky.

Časté body neúspěchu u vzduchových brzd

Limity zdvihu se liší podle typu a velikosti komory, měřte tedy vůči hodnotě pro skutečně namontovaný díl, ne podle palcové zkušenosti – běžné velikosti pokrývá tabulka limitů seřízení brzd.

Silniční kontroly a zákazy provozu

Kontrolní stanoviště DVSA uplatňují stejné standardy. Kontroloři mohou provést přenosnou zkoušku brzd, ověřit zatížení, zkontrolovat podvozek a odečíst data z EBS. Závady se klasifikují podle stupnice posouzení závad a výsledkem je buď odložený zákaz, dávající dopravci krátké okno na nápravu, nebo okamžitý zákaz, který vozidlo zastaví na místě. Oba typy zákazů i výsledky roční prohlídky se promítají do skóre rizika dopravce (Operator Compliance Risk Score), které určuje, jak často je flotila kontrolována.

Závada brzd, která by v dvoře byla rutinní dílenskou opravou, se při nálezu kontrolora na silnici mění v zákaz provozu, účet za odtah a zásah do skóre OCRS.

Dopravci jezdící do Severní Ameriky se setkávají s paralelním režimem, který má vlastní hranice; kontrola brzd DOT a kritéria pro vyřazení z provozu používají jiná čísla, britské hodnoty tedy nepřenášejte.

Příprava vozidla se vzduchovými brzdami na prohlídku

1. Vypusťte všechny nádoby a podívejte se, co z nich vyteče. Cílem je čistý, suchý vzduch; voda nebo olej znamenají, že je nutné nejdřív ošetřit sušičku nebo kompresor.
2. Nabijte systém, zaznamenejte dobu nabíjení, pak ověřte vypnutí a zapnutí regulátoru a čisté odfouknutí ze sušičky.
3. Proveďte statickou zkoušku netěsnosti s plně sešlápnutým brzdovým pedálem, poté ji zopakujte s připojeným návěsem.
4. Vypusťte tlak a ověřte, že se aktivuje výstraha nízkého tlaku a pružinové brzdy se automaticky zapnou.
5. Změřte zdvih táhla na každé komoře a zkontrolujte, že automatické seřizovače vůle vyrovnávají opotřebení.
6. Zkontrolujte veškeré potrubí, spojky, nádoby a upevňovací prvky, zda neodírají, nekorodují a jsou zajištěné.
7. Vozidlo řádně naložte a přineste dokumentaci: údaje o typovém štítku, zprávu EBPMS pokud se používá, a záznam o údržbě.

Uvedené hodnoty tlaku a zdvihu jsou pouze orientační rozsahy pro informaci: nastavení určují servisní podklady výrobce a to, jak se systém hodnotí, upravuje aktuální DVSA Inspection Manual a Guide to Maintaining Roadworthiness. Kde se zde uvedená hodnota liší od těchto dokumentů, platí publikace DVSA.